MOTOR BIKE Yuki 125i City
Květen se nám zase ukazuje z tý mokřejší strany. Obloha zatažená kam až oko dohlídne, z ní padá zahradnickej déšť. Padá přímo na mě a Ciťáka. Výpadovka je plná rodinnejch kombíků a SUVéček, od jejichž kol lítá s jistou zlomyslností sprcha vody a sajrajtu. Řidiči z pohodlí vyhřejvanejch sedaček sledují nechápavým okem toho troubu na skútru. Chudák, říkají si…
Prej chudák! Tak to vůbec. Hned po nasednutí na Ciťáka jsem cítil záškub v hlavě. Sedím vysoko, trochu v předklonu, sedlo je rovný , příjemně tuhý a bez designovejch trumpetiček funguje prostě normálně – můžu se posouvat do všech stran, nic mě neomezuje. Posaz v sobě má motardovou bojovnost a to povznáší ducha. Z druhýho břehu motorkaření sem dorazila perfektní ochrana nohou díky širokým plastům, jednoduše, ale účinně tvarovaným pro odvod vzduchu (a vody). Stručně: i když mi po bundě tečou potoky, netrpím!
Teď na sjezdu z výpadovky zaklapávám z plnýho plynu a skútroš si pode mnou střelí do výfuku, až se leknu. V hlavě mi zaškublo podruhý, lokty jdou tak nějak samy nahoru a já se měním v rozjívenýho šestnáctiletýho kluka. Je to k nevíře – výkon není nic extra a stejně mě baví nutit City do poklusu a v tunelu si dávat slalom mezi zákonadbalýma autama.
Ze světel nevyrážím, jak bych rád – variátor by nemusel tlačit převod tak brzo nahoru – ale na normální auta to stačí. Pade je tam raz dva, navíc s příjemně přidrzlou kulisou výfuku. Z aut se stal obrázek v ne moc ideálně tvarovaném zrcátku (směrem do silnice se zužuje), které se ale překvapivě neklepe a má fakt pěknou technofilní nožičku.
Nejedu rozhodně na spotřebu, takže při jednom rozjezdu z křižovatky se mi na mokrým přechodu protočí zadní kolo… eh… nebojte, nebudu vám tlačit, že City má takovej krouťák – je to známka ne zrovna ideálních vlastností obutejch pneumatik. Na ně bacha, protože na mokru jsou vážně ztracený. Alespoň, že nefungují stylem “náhlá smrt”, ale dají vědět, že se něco chystá.
Jejich smýkání se dá až překvapivě dobře kontrolovat, díky zmíněnýmu akčnímu posazu, takže se dá vyblbnout, točit Ciťáka kolem nohy… zkrátka všechno, co se může hodit před školou.
Na další kousky jsou tu brzdy, vyvedený v tak super racing designu, až jsou podezřelý – zubatý kotouče, červeně lakovaný dvoupístky a k nim vedou pancéřový hadice. Popravdě jsem si od nich zas tolik nesliboval, protože není všechno zlato, co se třpytí, jenomže mi docela vytřely zrak.
Obě jsou příjemně silný i dávkovatelný (nebál jsem se silně brzdit v dešti i s těma zapráskanejma gumama). Zadní je docela ostrá a i díky rozložení váhy nahrbený k přednímu kolu předvede smyk kdykoli a kdekoli – když teda chcete. Díky ne-křesloidní poloze těla je snadný smyk kontrolovat.
Přední jsem ocenil na proužku suchý silnice, kdy zatlačila čumák skútra do asfaltu na pár metrech. Při tom se ovšem ukázala i slabá místa – rám se při prudkým nasazení trochu kroutí, přední vidlice je lehce natvrdlá a má tendence odskakovat.
Zadní pružení se tváří důležitě – červená kamufláž a oddělený vyrovnávací nádobky, jenže práce tlumičů není zas tak žhavá. Musí se jim nechat schopnost pohltit velký ďuzny, kdy by vás podobnej stroj nakopnul pěkně do kostrče a vůbec naladění spíš na komfort (na pohodlí mají jistý podíl taky větší kola). Druhá strana mince je slabý zatlumení, který pohupuje na nerovnostech a zvedá záď Ciťáka při přidávání plynu.
Jednoduše řečeno: přední a zadní zavěšení chápou svojí práci dost různě. Řekněte si třeba, že nejsem normální, jenže tenhle paradox přináší z mýho pohledu do řízení zábavu – musíte korigovat, musíte být akční.
Nechte mě ještě chvíli v roli puberťáka. Cool mi přijdou velký (13 palců) a široký kola (130 mm), protože skútru dávají dospělej vzhled, ačkoli asi žerou nějaký Watty výkonu. Ostrej předek s dvojitým světlem (obě světla svítí zároveň a v noci mají přijemně širokou stopu. Dálkový už nejsou tak účinný, jak jsem čekal, ale dá se s tím bezpečně jezdit.), LED blinkry taky fajn. Hodně dobrá je plně digitální přístrojovka s daty o rychlosti, otáčkách motoru (!), stavu nádrže, času, kilometrů… Displej si můžu nechat podsvítit ve dvou barvách – přepíná se tlačítkem. Je trochu mimo zorné pole a musím k němu sklánět hlavu.
Slušná je i světlá výška City. Není problém seskočit obrubník, nebo se vydat na polní cestu, aniž by po mně zůstaly střepy plastů.
Pro transportní mise se hodí podsedlák, kam se vejde integrála, odjišťuje se extra zámečkem, tedy ne ze spínací skřínky. Dobře poslouží i plochá, rozměrná podlaha na přepravu větších kousků. Se spolujezdcem to bude horší. Má sice svoje vyklápěcí stupačky a velké madlo za sedačkou, jenž právě sedačka není moc dlouhá a dva pasažéři se poskládají horko těžko. Na kratší trasy asi nebude problém, ale svojí holku k moři vezměte radši autobusem.
Pojďme to shrnout. Ciťák není přeborník v disciplíně motor. Akceleruje dostatečně, umí udržet 75 -80 km/h a se mnou v sedle ukázal 97 jako maximálku. Nedělám z toho předčasný závěry, protože motor měl najeto necelých pět stovek kiláků a podle zkušeností si motor sedá delší dobu, je tedy reálná šance na lepší výkony (což by se mohlo týkat i přední vidle – i pružení potřebuje zaběhnout).
Vzhledově vypadá solidně – plasty celkem lícují, zadní kolo má dokonce funkční blatníček, takže nesviní motor. Ovládací prvky nejsou extratřída, ale fungují bez problémů (City má dokonce funkci varovných blinkrů). Pěkně svítí a díky dvojitému světlu vpředu budete v provozu vidět.
Hezká jsou kola s tenkými dvojitými paprsky a zahnutými ventilky pro snadnou kontrolu tlaku.
Na motoru si trůní našlapávací páka, jako záloha, když to baterka vzdává – to je fajn věc.
A co bych na číňákovi sepsul? O tvrdý vidlici byla řeč, po nastartování zarezonují plasty, které navíc nepůsobí tak hodnotně, jako u “značek”. Pod sedlem je v plastech díra, kde se flákají různobarevné dráty, v hrdle nádrže je zas hloupá přepážka, bránící hlubokému zasunutí tankovací pistole… No a ty gumy, ty to kazí.
Ciťák v sobě nemá takovou tu super extra echt dotaženost, ale funguje a funguje předvídatelně (a tudíž bezpečně). Snad to mě tak nadchlo, že jsem si ježdění na tomhle “papírovém outsiderovi” vážně pěkně užil. Nevozíte se, ale řídíte a rychlou jízdu si musíte zasloužit.
Do města vám bude výkon stačit, a ani mimo město to nebude tragédie, to všechno se spotřebou lehce nad tři litry.
Otázka spolehlivosti je přirozeně zodpověditelná až s časem a zkušenostmi. Výrobce – firma Zhongneng motorcycle z města Taizhou se chlubí řízením kvality podle ISO 9001.
A poslední věc: zkuste se na City podívat optikou pořizovací ceny a zkuste najít lepší poměr cena/užitná hodnota.
Text: Míra Kalous
Foto: Ivan “Scoob” Bezděk
Vyšlo v Motorbiku 6/2014
