Motorkáři.cz Test skútru: Yuki 125i Matrix
Nároky na kvalitu zpracování a použité technologie u produktů značky Yuki obecně odpovídají zemi původu a cenové kategorii. Čekat zázraky od skútru, za který na prodejně chtějí jenom o málo víc než průměrný plat, by koneckonců bylo hodně naivní. Na druhou stranu však není důvod nad levným čínským přibližovadlem rovnou lámat hůl.
Matrix 125 na první pohled nijak zvlášť nevyčnívá z nabídky skútrů, které se k nám už dlouhou řadu let dováží z Číny pod značkou Yuki. Nenajdete na něm ani žádné oslnivé designové prvky (ale ani žádné návrhářské úlety), ani neobvyklá konstrukční řešení - je to především typický dělník, určený pro transport nenáročné klientely z bodu A do bodu B. Lákavá je na něm v první řadě cenovka, ale hned dalším důvodem může být příslib kvalitního poprodejního servisu, který lze u tak zavedené značky očekávat. Čínský no-name skútr podobných parametrů sice možná koupíte levněji v supermarketu, ale když se tam po půl roce vrátíte s dotazem na nejbližší záruční opravnu, můžete odejít s nepořízenou. I tenhle faktor je třeba brát v potaz, pokud hledáte praktický dopravní prostředek v nízkorozpočtových vodách.
Logicky následující otázka zní, proč si u Yuki vlastně vybrat právě model Matrix? Pokud moc neřešíte, jestli skútr vypadá moderně, sportovně či klasicky, vodítkem při výběru by mohlo být elektronické vstikování paliva, které Matrix 125 dostal jako první ze všech skútrů této značky. Už tahle skutečnost něco naznačuje o tom, jaký význam firma tomuto modelu přikládá. Na výkonu stopětadvacítkového jednoválce se vstřikování sice nijak zvlášť neprojevilo, ale jako záruku spolehlivých startů v každém počasí jej lze považovat bez jakýchkoli pochybností. Přítomnost klasické našlapávačky tu má spíš symbolický význam pro případ vybití akumulátoru.
Jako další důvod ke koupi se nabízí velikost, dimenzovaná na průměrného Evropana. Skútr postavený na nejběžnějších třináctipalcových kolech poskytne dostatek místa k pohodlnému sezení i dvoumetrovému chasníkovi, a přitom na zadní části sedla pořád zbyde dost prostoru ke svezení druhého člena posádky - byť ne tak urostlého. S výškou sedla 750 mm je však Matrix dostupný i jezdcům a jezdkyním menších postav, a ani provozní hmotnost 118 kilogramů nevyžaduje žádnou speciální fyzickou zdatnost. Pokud jde o náklad, jeho přepravní kapacita patří ke standardu dané ketegorie - pod sedlo se vejde jedna integrální přilba, do přední přihrádky poskládáte mobil, peněženku i klíče, a nechybí ani obligátní háček na síťovku s větším nákupem.
Z praktického hlediska tedy Matrix plní svou roli na výbornou, a těžko mu lze vyčítat i nějaké nedostatky v oblasti jízdního komfortu. O hmotnosti, která je kromě samotné jízdy důležitá při častém zastavování a parkování, už řeč byla. Váha lehce přes metrák není nic, co by mělo stresovat fyzicky slabší jedince při myškování v koloně nebo tlačení skútru na chodník mezi dvěma zaparkovanými auty. Také prostorné dvousedlo podporované dvojicí zadních tlumičů poskytuje dost pohodlí, alespoň dokud se pohybujeme v akčím rádiusu Matrixe, kterým je město a hodně přilehlé okolí. S maximální rychlostí kolem 85 km/h totiž skútr zrovna neláká k celodenním výletům, a myšlenku cestování po dálnici můžete rovnou pustit z hlavy. Cestou z Průhonic do Prahy po D1 Matrix neudržel v mírném kopci tempo ani s přetíženým polským kamionem, a v zájmu bezpečnosti se dobrovolně vykázal do odstavného pruhu.
O mnoho lépe si vzduchem chlazený jednoválec vede v ulicích města. Variátor je nastavený tak, aby jeho výkon necelých sedmi a půl koně co nejlépe využil tam, kde je to nejčastěji potřeba - tedy při rozjezdech a v rychlostech do 60 km/h. V rozsahu od nuly do šedesátky se dá hovořit o slušné dynamice, ale k vyššímu tempu už se skútr nechá víc přemlouvat, a osmdesátka povolená na měststkém obchvatu je blízko jeho limitům. Na okresce mezi vesnicemi s takovou maximálkou nikomu překážet nebudete, ale obecně Matrix patří do skupiny městských skútrů.
Přestože však jeho doménou jsou kratší přesuny, podvozek je dimenzovaný bytelně a komfortně. Třináctipalcová kola jsou osvědčeným a prověřeným kompromisem mezi jízdní stabilitou, obratností a komfortem, a ani u odpružení výrobce nic nepodcenil. Výhrady lze mít snad jen k tuhosti brzd, která kazí dojem jinak celkem účinné sestavy dvou kotoučovek. Na páčku je třeba vyvinout hodně síly, a ovládání brzd jedním prstem v tomto případě patří do říše snů. Při ceně 36 990 se však s nějakými těmi nedostatky musí počítat, a když na druhou misku vah položíme vedle tuhých brzd ještě slabší motor a průměrnou kvalitu zpracování, pořád z toho vychází férový obchod.
Uveřejněno 03.08.2017
Text: Petr Poduška
Foto: Jiří Jevický
